Tak jsem si včera ležela v posteli a kupodivu jsem neměla hlad. Koukám do tmy a nic. Ani mlsná mě nehonila. Říkám si, to je dobré znamení jako ty semaforky, které se smilovaly a ukázaly taky zelenou barvičku. Jen ty sacharidy... Ještě ty zkrotím...
Líbil se mi nákup s dcerama. Vyrazily jsem hned po práci na doplnění ledničky.. No těch dobrot, které se na mě smály a říkaly : Kup mě, máš mě ráda, pohladím ti bříško :-) Ale já odolala a šáhla třeba po sýru LIGHT. Výhodou v naší domácnosti je to, že mi ho určitě nikdo nesní, protože k portavinám tohoto typu se chovají jako k otráveným a vyhýbají se jim obloukem. Což mě hned v obchůdku dcery okomentovaly a zvolily pro mě poživatelnější verzy. Věčer si ale pochutnaly na grilovaném kuřecím a vzaly tedy moje snažení na milost. Jsem zvědavá, co na to řekne ten můj mužskej. Je totiž úžasný a hlavně má rád všechny moje špeky a když náhodou něco schodím, tak to hned komentuje slovy : No mámo, ty se mi ztrácíš před očima :-)). 
Dneska zatím v pohodě, ani hlady neokusuji propisku, při obědě jsem vyměnila kolu za sodovku a vyda - přežila jsem. Taky hořká káva se dá vypít a to jsem si vždycky myslela, že to je naprosto nepoživatelná tekutina a obdivalala ty co si jí vychutnávali. Ale jak se říká nechval den před večerem, zátěžová zkouška teprve příjde - víkend u rodičů - kdy vaří maminka (a tak výborně, že jsem prozatím vždycky vylízala talíř). Ale jak jsem pročítala stránky a jak sbírám zkušenosti, tak už mám nějaké fígle. Líbí se mi verze "ochutnat malou porci" a zbytek prostě nechat...... Jen mít tu pevnou vůli se stím talířem rozloučit...Už mám úplně před očima jak ho mám přilepený k prstům...jak se mi klepou ruce a pláče mi srdce, že ho vracím ještě s jídlem.... Jojo stará generace - co dostaneš na talíř to musíš sníst :-)
Né, vím určitě, že to dopadne dobře...Mám ve Vás všech velkou podporu a Vaše komentáře mě moc moc těší a já za mě děkuji! Například včera večer: měla jsem málo tekutin. Hlavní důvod je, že mám kancelář hodně daleko od toalet a ještě se k nim musím vyšplhat po docela strmých shodech. Takže pokud se tam plahočím čtyřikrát denně, je to pro mě velké zdržování od práce a fakt se mi nechce (do těch schodů a vůbec se zvedat ze židle :-)). Takže sice v práci piji, ale asi ne, určitě ne, tak moc jak bych měla. Takže večer jsem se rozhodla prodrat se aspoň na žlutou a postavila jsem si před sebe "vodu". Žádnou limču, kterých máme doma plno, žádnou ochucenou minerálku nebo šťávu nebo třeba džusíček ale vodu 0,3l. A tak na ní koukám a přechází mě humor a tak než jí vypiji, rozhodnu se, že jí taky zapíši. To napřed, protože co je psané a uložené tak se už musí stát a já ji prostě musím vypít, přece si nebudu kecat a zkreslovat co jsem požila, abych byla nějaká lepší. Takže si otevřu můj STOB a čtu všechny ty příspěvky napsané od Vás kteří jste vlasně se mnou a držíte mi palce. No a rázem  - úsměv na rtech - a vodu jsem vyžunkla jedna dvě. V tu chvíli bych dala klidně ještě jednu, ale zapsala jsem jen jednu a nic se nemá přehánět :-)  
....................pokračování příště..................jdu se drápat do schodů..................